CT Decko - Programación TV en Vivo

Projekt je postaven na úspěšné dětské knize „ Velká cesta Malého pána“. Zpracování využívá klasické loutkové podání, které je zasazeno do reálného prostředí lesa. Tento typ realizace nabízí prostor pro vytvoření takového světa, jenž napomáhá rozvíjení dětské fantazie a přináší určité klasické prvky umění, které jsou v dnešní době vytlačovány animací. „Velká cesta Malého pána od Lenky Uhlířové a Jiřího Stacha mne zaujala hned,“ říká režisér filmu Radek Beran. „Díky svému výraznému obrazovému doprovodu neznamená jednoduchý děj v tomto případě děj hloupý. Není potřeba ho neustále vysvětlovat, aby se divák neztratil. Stejně jasné je i výtvarné řešení. I když občas nahlédneme do složitého světa, kde nás na chvíli okouzlí záhadné postavy a užasneme nad jeho vrstevnatostí, už jsme zase na cestě kupředu,“ vysvětluje Beran. Od začátku bylo jasné, že film bude loutkový. „Chtěli jsme v dnešní době připomenout lidem a dětem zejména, jak kouzelný dokáže svět loutek být,“ říká producent Jakub Červenka. „Kombinace prostých principů se složitými technologiemi, co se týče designu postav a dekorací v lese, to je něco, co mě fascinuje. Nejen domečky z mechu, postavy z borové kůry, ale i svítící objekty a téměř mimozemské bytosti. To je svět tichého, tajemného, ale přátelského lesa. Symbolu nevědomí už od dávných civilizací,“ dodává Radek Beran. Film Malý Pán není o smyslu života. Je o hledání človíčka, který se usilovně snaží zabezpečit svůj život potřebnými věcmi i věcmi jen tak pro radost. Je o chvíli, kdy mu hlavou probleskne představa něčeho jiného, pro co zatím nemá pojmenování, co mu však nepochybně a tíživě schází. Je o složité cestě za poznáním, o hledání vlastních mezer, které sice tušíme, že existují, ale které nejsme schopni ve složité krajině života vidět, správně pojmenovat a patřičným způsobem uchopit. Je o osobním vkladu, bytostném nasazení a vůli poznat neznámé na pouti různých náhod, nehod a také o pomoci druhých, jejíž smysl často v dané chvíli ani nechápeme.

Animovaný cyklus připravovaný ke 100. výročí vzniku samostatného Československa seznámí děti hravou formou s významem našich státních symbolů. Cyklus tvoří tři samostatné díly: HYMNA do kufříku, VLAJKA není šátek a ZNAK ve skoku. Hymna, vlajka a znak – státní symboly, které by měl každý znát. Režisérka Maria Procházková je zpracovala hravou animací. Malým divákům v novém pořadu zároveň pomáhá těmto symbolům porozumět. Díl věnovaný státní vlajce vysvětlí, kde se vzaly její barvy, jak si je neplést, kdy a jak se vlajka používá a proč je vlajka něco jiného než prapor.

Možná, že to se Sněhurkou a Karkulkou bylo celé nějak jinak. Možná, že vlk nebyl jenom jeden. A možná, že se všichni tak trochu znali. V případě Pohádek naruby je to rozhodně pravda. Za oběma hrdinkami se v tomto případě vypravíme do velkého města. Vzhledem k tomu, že předlohou snímků bylo dílo britského spisovatele dětských knih Roalda Dahla, můžeme si být jisti, že nepůjde o pohádky zbavené ponaučení, svérázného humoru ani jisté dávky strašidelnosti, kterou oplývají i původní příběhy. První i druhá část Pohádek naruby přinesla studiu Magic Light Pictures nominaci na Oscara a řadu významných ocenění.

Připravme se na cestu do minulosti se zábavným pořadem České televize. Uvidíme, že česká historie je mnohem bláznivější, než jak nám říkají ve škole. Ve studiu uvítáme vzácného hosta z hlubin našich dějin, aby čelil všetečným otázkám moderátora Tomáše Jeřábka. Čekají nás také scénky, reportáže, písničky, pravidelné i nepravidelné rubriky a hlavně spousta legrace. Kdo je muž skrývající se za tajemnou zkratkou TGM? Proslul prý odvážnými kousky. Svou pílí, houževnatostí a moudrostí vybojoval samostatné Československo. A naši vděční prapradědové a praprababičky z něj proto udělali svého prvního prezidenta.

Třináctidílný cyklus Ptačí rodinky nám zprostředkuje sledování životních projevů čtyř ptačích druhů v průběhu jedné hnízdní sezóny, od časného jara až do začátku podzimu. Jedná se o špačky, poštolky, vlaštovky a čápy. Zastoupeni jsou tedy ptáci stěhovaví i nestěhovaví, pěvci, dravci, brodiví, ptáci obývající otevřená hnízda, ale i dutiny stromů a různé budky. Budeme svědky jejich námluv, stavby hnízda, snůšky kýžených vajíček, okamžiků, kdy se z nich vyklubou první mláďata, nenecháme si ujít ani péči o ně, jak jejich krmení, tak starost o jejich osamostatnění, včetně prvních samostatných letů. Každému ptačímu druhu jsou věnovány 3 díly cyklu, poslední 13. díl je jakousi závěrečnou bilancí. Celý cyklus je doplněn zasvěceným, ale současně i vtipným komentářem, který nezapomíná na kontakt s divákem a také na nepominutelnou etickou nadstavbu všeho dění – totiž, že paralelou k ptačím hnízdům a rodinkám jsou i domovy a rodiny dětí, které budou tento pořad doma sledovat. Onen akcent na slovo domov kladou jak ptáci svými životními projevy, tak děti sounáležitostí se svými rodinami. Ptačí rodinky natočil režisér Marián Polák (viz. jeho film Planeta Česko) ve spolupráci s Markétou Fulínovou, komentáře s citem sobě vlastním četli Miroslav Táborský a Jitka Ježková. A co by k tomu dodali ptáci? Vlastně jenom drobnost: „Je krásné vznášet se nad krajinou a uvidět svět z ptačí, tedy naší perspektivy. Ale není nad to mávnout křídly a přistát uprostřed rodného hnízda. Proč? Protože doma je doma!“

V cyklu Čtení do ouška vypráví Arnošt Goldflam nezaměnitelným způsobem a s typickým humorem příběhy ze své knížky Tatínek není k zahození, která získala v roce 2005 cenu Magnesia litera za nejlepší knihu pro děti a mládež, a dále ze své knihy Tatínek 002. Pohádky jsou věnované nejen dětem, ale také všem tatínkům a samozřejmě i maminkám. Milým a vtipným způsobem posilují tatínkovské sebevědomí, nenásilně a s humorem zdůrazňují důležitost tatínkovské role. Tatínek v pohádkách zosobňuje statečného, nebojácného hrdinu, který si ví za každých okolností rady a dokáže vtipně a s nadhledem vyřešit každou lapálii. Velkou inspirací je pro spisovatele Arnošta Goldflama magické prostředí divadelního skladu, kde žije a kam za ním chodí dva kluci. Ti si ve skladu hrají s všelijakými předměty, které se pak stávají součástí příběhů. Podobně jako puzzle, které ožívají v animovaných obrázcích Michaely Bergmanové.

Jak se protáhnout ve škole děti naučí neslyšící holčička a její imaginární kamarád Hops. Unikátní projekt, který srozumitelně kombinuje mluvený projev a znakový jazyk. Nela je podnikavá a nadšená do počítačových aplikací, a na rozdíl od většiny dětí umí mluvit rukama. Spolu s kamarádem Jindrou a panáčkem z telefonu Hopsem zavede děti do typických, ale i dětem zapovězených školních zákoutí, kde jim předvede ty nejšílenější sestavičky. Kromě cvičení na fantastické básničky, která pomohou zahnat nudu či strach, Nela děti v každém díle naučí jeden znak ze svého kouzelného jazyka. V prvním díle nového cyklu Hopsasa přistihneme Nelu i jejího spolužáka Jindru po škole. Trest, který musí napsat, jim ulehčí rozcvička na rozhýbání prstů i nohou. Ale hlavní pomoc přijde od panáčka Hopse, který je zachrání před přísnou uklízečkou Kutivou a ukáže jim nové cviky na povedenou básničku. A taky se naučíme první nový znak AHOJ.

Zvířecí svět už je zase zpět! A těší se na vás nejen Terka, ale také pejsek Quido a chameleon Karlík. Zvířecí detektivka bude hodně napínavá, protože se bude řešit vážný případ želváka Romea. Dozvíte se, jak to mají zvířata s nosem, vlastně s čumákem nebo čenichem, prostě jak propátrávají a vnímají okolí čichem. A z rubriky domácí divočina - a když budeme mít štěstí, tak i z hromádky čili z krtince na zahradě – na vás vykoukne krtek, o kterém se dozvíme ledacos nového. A závěrem se můžete těšit na domácí videa vašich zvířecích parťáků.

Tereza, Matěj, Jakub, Veronika a Karina. Parta, která už hodně viděla i zažila, ale spoustu toho má ještě před sebou! Nebojí se vypravit do těch nejpodivnějších míst a za nejzáhadnějšími jevy, neváhá se zeptat na cokoli a ve zdánlivě obyčejných objevuje kouzlo nepoznaného. Každý týden spousta zábavy, připojte se...

V cyklu Čtení do ouška vypráví Arnošt Goldflam nezaměnitelným způsobem a s typickým humorem příběhy ze své knížky Tatínek není k zahození, která získala v roce 2005 cenu Magnesia litera za nejlepší knihu pro děti a mládež, a dále ze své knihy Tatínek 002. Pohádky jsou věnované nejen dětem, ale také všem tatínkům a samozřejmě i maminkám. Milým a vtipným způsobem posilují tatínkovské sebevědomí, nenásilně a s humorem zdůrazňují důležitost tatínkovské role. Tatínek v pohádkách zosobňuje statečného, nebojácného hrdinu, který si ví za každých okolností rady a dokáže vtipně a s nadhledem vyřešit každou lapálii. Velkou inspirací je pro spisovatele Arnošta Goldflama magické prostředí divadelního skladu, kde žije a kam za ním chodí dva kluci. Ti si ve skladu hrají s všelijakými předměty, které se pak stávají součástí příběhů. Podobně jako puzzle, které ožívají v animovaných obrázcích Michaely Bergmanové.